Vítá Vás dostihová stáj Pohoří !!!

Vím sice, že Nový rok ještě pořádně nezačal, ale já už jsem nemarnila čas, a 13.1.2007 jsem hodila (omlouvám se za tento výraz) ,,držku roku” !!!!! K tomu mi stačilo sednout si na Lectra- 2roční hříbě. Týden stál , a proto byl hodně nadupanej. Nic mu však nevyčítám-je to hříbě. a k tomu hřebec, a ti jsou jak jistě víte trošku obtížněji jezditelní než třeba kobylky. Už na louce si stoupal na zadní, když se mu něco nelíbilo , a v lese tomu nasadil korunu, když nechtěl přejít přes louži, tak se rozcválal lesem dolů (nohu mi odřel o strom:-).Když jsme cválali do kopce, tak se rozhodl nezastavit a cválal se mnou do lesa na opačné straně cesty. Tam se zastavil, lekl se nějakého kořenu, uskočil- já jsem sklouzla ke straně, ale myslím, že bych se dostala nahoru, kdyby nedal hlavu ke kopytům a nevyhodil:-))

Vyletěla jsem z něj jako 15-tý rum z naprostého abstinenta:-)))) Horší bylo, že jsem při svém nádherném vyhlídkovém letu potkala již zcela vzrostlou borovici. A to nejen okrajově, nýbrž 3 a 4 obratlem bederním. I přes to, že jsem měla páteřák a samozřejmě helmu byl výsledkem 14-ti denní výlet do Thomayerovy fakultní nemocnice, kde jsem musela pouze ležet a chodit mě začali učit až asi 12-tý den. Vše ostatní jsem musela zvládnout vleže. A jako důvod uvedli do mé propouštěcí zprávy kompresní zlomeninu dvou bederních obratlů, přičemž 3 obratel je vsunut do 4 o svoji 1/3.

Dalším (pro mně velice podstatným) důsledkem je, že teď musím měsíc ležet doma a teprve po měsíci si budu smět postupně sedat- teď si můžu dojít pouze do koupelny a na wc, jinak vše vleže (jídlo, učení, psaní, koukání na dvd.......). Takže škola bude muset počkat. Ale zdaleka nejhorší věcí je, že půl roku nebudu smět dělat žádný sport. Doufám ale, že potom půjde vše hladce, a že budu moct zase jezdit aspoň tak blbě jako dosud.......:-) Úplně by mi stačilo, kdybych si mohla sednout na Waldíka a jet třeba jenom na Prostředek, i když teď budu mít asi k Prostředku menší averzi :-))))))

Ještě bych chtěla strašně moc poděkovat hlavně rodině, že mi moc pomáhají, obětují svůj volný čas a vůbec mi všechno ulehčují, potom samozřejmě kamarádům, bez nichž bych se asi v nemocnici unudila k smrti. Jmenovitě Martině Růžičkové za nejvtipnější smsky ( ráda bych je sem napsala, ale strach mi nedovolí:-)))))), všem lidem z koní: Aničce nejen za půjčení notebooku, Renatě za to, že z toho měla málem infarkt, a že odvedla Lectra až skoro domů, Lídě za starostlivost, Petrovi za pevné nervy, Petře za super fotky Waldíka, které jsem měla celou dobu v nemocnici a díky nim jsem nezcvokla úplně, Danuškám Trejtnarovým za to, že za mnou chodily a nosily žhavé informace a v neposlední řadě Pepovi za to, že ještě spolu s Punťou (p. Hanuš) mě běželi hledat někam do lesa :-). Ale také můj obrovský dík patří Karolině Risingerové, ségře (Lucie Šedivá), Červajzovi, Markétě Kozákové, Lence Malé (její tríček s pikaem v nemocnici mě fakt dostal :-) a celé Přípotoční za super návštěvu!!!!!!!Nevím, jak to mám napsat, aby to nevyznělo jako z nějaké venezuelské telenovely, ale všichni jste mi strašně moc pomohli a jsem Vám všem za to moc vděčná. Myslím, že to stejně zní blbě, ale to je fuk :-)

Jinak se ke mně doneslo (od nejmenovaných zdrojů) , že nepadám pouze já, ale i jiní mnohem zkušenější jezdci z koní typu Mashinu, ale to bych nerada rozebírala-navíc si myslím, že jsou to jen hloupé fámy vhodné akorát tak pro bulvár :-)))))))))

(Pozn. autora )tento text jsem psala 1.2.2007, ale sem jsem to mohla vložit až teď, když už můžu aspoň chvilku sedět. Proto se omlouvám za dlouho neaktualizované stránky a za to, že jsem neodpovídala na maily a komentáře.

Hanka Bubníková